Český svaz pozemního hokeje sní o každoroční metě až 500 nových hráčů. Jako maximum, které současné kluby dokážou absorbovat. S tím spojeným dlouhodobým cílem je navýšení počtu týmů ve stávajících klubech, dokonce vznik nových klubů, ideálně v blízkosti těch současných. Všichni určitě sníme i o větším sportovním úspěchu, který bychom dokázali prodat veřejnosti a tím si následně pomoci příchodem nových zájemců o náš olympijský sport.

Jaká je však realita a jak se v posledních dvaceti letech postupovalo, jak noví pozemní hokejisté přicházeli?

Při pohledu na statistiku posledních dvaceti let, kterou můžeme rozdělit na dvě desetiletí, zjistíme následující:

• Období 2003–2012 bylo zaevidováno 2154 nových členů, průměr na rok je 215 členů.
• Období 2013–2022 bylo zaevidováno 2599 nových členů, průměr na rok je 260 členů. Rok 2019 je již nedohledatelný kvůli novému způsobu evidování, covidový rok 20 je na tom podobně plus je jasné, že v tomto roce musel být přírůstek minimální a částečně se zobrazil v roce 21. Dá se tedy odvozovat, že se průměr za poslední dekádu blíží číslu 300.

Počet nováčků vs počet hráčů v dorostu

Z mých dlouhodobých statistik obecně vyplývá, že po 7-9 letech sportování dítěte, zhruba na prahu staršího žactva a dorostu zůstane u daného sportu cca 40 % dětí. Samozřejmě, že procento dětí, které vydrží v klubu je individuální, záleží na situaci v rodině, v klubu, lokalitě, trenérech, pestré nabídce sportů v okolí atp. Nicméně těch čtyřicet procent nebude daleko od pravdy. Pokud bychom tedy vzali toto číslo jako optimální pro plánování budoucnosti klubu, který chce mít ve svém portfoliu všechny týmy obou pohlaví, je nutné každoročně nalákat mezi sebe okolo dvaceti kluků a dvaceti děvčat. Tak, aby na začátku, v dvouleté kategorii benjamínů a následně přípravky, běhalo po hřišti zhruba 40 kluků a 40 děvčat. Abychom o několik let později mohli postavit dostatečně početné dorosty, které si nebudou muset půjčovat mladší spoluhráče z řad staršího žactva. Notabene měly všechny kluby alespoň jeden mužský i ženský tým v soutěžích. Určitě každý klub oslavuje, když mu do dospělé složky přijde z dorostu každoročně 3 a více hráčů v mužské, a to samé v ženské složce… 

Podpora svazu v uplynulých deseti letech

V současných 13 fungujících klubech, které mají v posledních několika letech své týmy v soutěžích, jsme schopni zatím generovat okolo 300 nových členů ročně. Což je skok nahoru za posledních deset let zhruba o 100 hráčů a hráček. Na začátku této dekády ke zlepšení početního stavu nováčků přispěl program ČSPH Motor kroužku a následně Motor klubu, kdy placení trenéři napříč kluby dokázali svojí aktivitou v již zavedených nebo dokonce zcela nových kroužcích navýšit počty dětí z trpkých 150-200 až ke třem stovkám. K tomu jim vydatně pomáhali oba svazoví trenéři, kteří měli podobný úkol ve svých úvazcích. Svaz nejen, že trenéry platil, zároveň klubům dodával základní vybavení. Protože se časem ukázalo, že zapřažení některých trenérů bylo velké, některé kluby nebyly schopny tyto trenéry sehnat, a přesto dokázaly produkovat větší množství nových hráčů. Proto postupně vznikal program Rozvoj. Ten všem přihlášeným týmům (v současnosti 12, není zapojen jen Jičín) nastavil stejná vstupní pravidla. Program se snaží o zajištění pestrého vedení mládeže v klubu prostřednictvím všestranně vedených tréninků, pořádáním různých akcí, individuálních tréninků, ale také pravidelnými školeními zaměřenými na různá téma. Kluby program Rozvoj odměňuje podle dvou jednouchých kritérií. Počtu týmů mládeže a počtu nově zaevidovaných dětí. ČSPH investuje tímto způsobem do klubů a samozřejmě i do sebe zhruba dva miliony ročně.

Kluby se tohoto programu chytly, je nutno uznat, že spoustu aktivit již některé měly dříve v nabídce a v současnosti v podstatě unisono nabízejí příměstské tábory, soustředění v létě i v zimě, různé druhy kempů, spolupráci s kondičními nebo atletickými trenéry, doplňkové kurzy plavání, bruslení, horolezení, školení (téma pozemní i halový hokej, rozhodčí, 1. pomoc, organizace turnajů …), tréninky vedli holandští trenéři, mládežnické týmy se účastní zahraničních turnajů atp.

Nechci, aby to vypadalo, že jen tyto programy zachraňují počty nových dětí. Je vícero klubů, které na nic nečekají, starají se sami a výsledky jejich snahy jsou dlouhodobě viditelné. Nicméně podobné programy mají za úkol je podpořit a celý proces jim zjednodušit.

Ve srovnání počtu mládežnických týmů, které hrají soutěže od sezóny 2009/10, však velký posun nenastal. Je vidět, že cesta je delší než jen ta prvotní, nováčkovská. Udržení dětí a především „mládežníků“ u pozemního hokeje je kumšt, jehož parametry mají více faktorů. Ty zde zatím rozebírat nechci. Pojďme se dál podívat, jak nejčastěji děti sháníme.

Počty týmů mládeže do 18 let, které byly v soutěžích pozemního hokeje v období 2009 do současnosti:

Co klubům funguje při získávání nových členů

Jako jednoznačnou jasnou linii propojuje všechny kluby spolupráce se školami nebo i s mateřskými školkami. Formou náborů, ukázkových tréninků, vedením kroužků nebo i zařazováním hokeje do hodin ve formě „funky“. Mj. tato forma hokeje s bezpečnými „hokejkami/palicemi“ se dokonce osvědčila pro turnaje celých 1.-3. tříd, kde právě okamžik hry bývá tím silným, co děti k hokeji může přitáhnout. Ukazuje se, že bez spolupráce ideálně s několika školami nejsme schopni v současnosti zajistit pravidelný a dostatečný příchod malých pozemních hokejistů.

Další velmi využívanou variantou jsou různé náborové, většinou sportovní akce, které pořádá buď samotný klub nebo město či městská čtvrť. Typu Sportmánie, Pohádkový park, Dětské dny aj. Lákadlem bývá možnost aktivně si vyzkoušet hokejku, ideálně vystřelit na brankáře, opět je důležité „funky“ pro aktivní, adrenalinové okamžité zapojení do hry. K tomu se jeví jako ideální naše svazové nafukovací hřiště. Dle zpráv z klubů přínos v přílivu nových dětí není tak silný jako u školních akcí, spíše je to doplněk do portfolia – „Ví se o nás, jednou se nám to vrátí“.

Jedním z dalších a přirozených základních pilířů získávání milovníků zahnuté hokejky je jednoznačně ústní podání mezi dětmi, rodiči či známými. Dobrá zkušenost s klubem, trenérem, bezpečným prostředím, pestrostí tréninku, programem, a hlavně spokojenost dítěte je to, co přináší další hráče nebo hráčky. Různé výlety, táboráky, přespání v klubovně, tělocvičně, společné akce pro děti i rodiče jsou nezbytnými parametry proto, aby dítě a rodiče byli v klubu spokojeni a svoji spokojenost předávali dál.

Trenér s velkým T je naše zásadní téma pro současnost i budoucnost

Nejzásadnější moment pro úspěšný klub navazující na výše zmíněné, který dokáže děti získat a zároveň si je udržet, je osobnost trenéra. Především u kategorií do deseti, respektive do dvanácti let. Empatického, dostatečně vzdělaného, který dokáže domyslet první kroky malých adeptů sportu tak, aby je dokázal všestranně a přiměřeně rozvíjet, dávkoval jim zatížení s citem, využíval pestrých cvičení a her, předcházel špatným návykům a zároveň měl dar komunikace s takto malými dětmi. Druhou neméně důležitou součástí je komunikace směrem k rodičům. Dokázat rodiče získat k aktivní podpoře dětí, týmu a klubu je důležitý moment pro setrvání dětí v klubu a hlavní roli zde hraje jejich trenér. Proto volba prvního trenéra, kterého děti potkají, v dobrém dětského poloboha, by mělo být pro kluby to nejdůležitější …

Stejné platí u ostatních trenérů dětí a mládeže. Ne každý trenér má předpoklady na trénování všech kategorií, většinou má trenér přednosti pro některou z nich. Přenášení dospělého tréninku na dětský je chimérou, podobně nejde prodlužovat hravý trénink benjamínů do starších žáků. Každá kategorie má svá zákoutí a je důležité u každého klubu, aby měl tuto trenérskou oblast co nejpevněji v rukách. Zkoušení trenérů u různých kategorií, bez koordinace, mentorování zkušeného trenéra může být cestou do pekel, a hlavně se velmi lehce zhatí práce trenérů, které děti získávali. Nastavme si všichni v klubech jako prioritu osobu trenéra, vzdělávejme neustále všechny, podporujme ty výborné a dejme šanci těm nadějným v rámci správně nastavených mantinelů.

Jaká je cesta dál?

ČSPH v současnosti vyhodnocuje program Rozvoj, ke kterému se hlásí i do budoucnosti. K tomu hledáme další cesty, jak rozšířit naše řady v počtu dětí, týmů a i klubů. Proto, máte-li nápady, návrhy, postřehy nebo zkušenosti, jakou cestou se vydat dále, pojďte se o ně rozdělit. Je to náš společný hokej, který máme rádi a který chceme rozvíjet.

Pište na: tomas.levy@pozemnihokej.cz

Tomáš Levý